Na začátku 70. let si americká rozvědka všimla, že Sovětský svaz používá podmořské kabely bez šifrování pro komunikaci mezi námořními základnami a velitelskými centry. Tyto kabely vedly i na dně Ochotského moře, které Moskva považovala za své „vnitřní jezero“. To byla pro USA obrovská příležitost. Studená válka vrcholila a stále nebylo jasné, kdo bude vítězem. Začala Operace Ivy Bells.
Na přelomu 60. a 70. let si americká rozvědka všimla zásadní slabiny v sovětském systému velení. Sovětské námořnictvo používalo podmořské komunikační kabely bez šifrování, zejména v oblasti Ochotského moře, které Moskva považovala za bezpečný, vnitřní prostor chráněný námořnictvem a pobřežními radary. Právě tato sebedůvěra se ukázala jako fatální omyl.
Kabely spojovaly klíčové základny sovětské Tichomořské flotily s velitelskými centry a přenášely citlivé informace o pohybu lodí, ponorek i o stavu strategických sil.
Speciálně upravená jaderná ponorka hvězdou operace
Realizací celé operace byla pověřena posádka jaderné ponorky USS Halibut (SSN-587), což byla původně ponorka nesoucí řízené střely Regulus, následně přestavěná na provádění speciálních operací. Mise s krycím názvem „Ivy Bells“ měla za úkol využít sovětské ledabylosti a nezašifrované spojení „napíchnout“ .
Téměř 120 metrů pod ledovými vodami Ochotského moře, hluboko v sovětských teritoriálních vodách, zůstali potápěči naživu pouze díky pupečním šňůrám, které jim pumpovaly teplou vodu do jejich obleků. Ve snaze změnit rovnováhu studené války tito muži prohledávali oceánské dno a hledali kabel o průměru cca 12 cm, který vedl tajnou sovětskou komunikace mezi vojenskými základnami.
Kapitán James Bradley pevně věřil, že dokáže najít tenký sovětský kabel pod rozlehlou hladinou oceánu. Bradley si vzpomněl na cedule, které viděl v dětství podél řeky Mississippi, a jež varovaly lodě před kotvením v blízkosti kabelů. Domyslel si, že Sověti použijí podobné cedule a navedou ho přímo k cíli. Bradleyho teorie se ukázala jako správná, když ponorka USS Halibut po namáhavém pátrání nalezla řadu takových cedulí v severní části Ochotského moře.
Potápěči kabel našli a nainstalovali na něj 6 metrů dlouhé odposlouchávací zařízení. Indukční zařízení, známé pod krycím označením The Tap, bylo navrženo tak, aby se připevnilo ke kabelu bez propíchnutí pláště, zaznamenávalo veškerou probíhající komunikaci. Pokud by kabel selhal a Sověti by ho vytáhli k opravě, americká „štěnice“ by se uvolnila a spadla na dno oceánu. Každý měsíc potápěči US Navy vyzvedávali nahrávky a instalovali novou sadu pásek.
Nejcennější zpravodajský zdroj studené války
Po návratu do Spojených států analyzovali agenti Národní bezpečnostní agentury (NSA) nahrávky a snažili se rozluštit veškeré zašifrované informace. Sověti si zjevně byli jisti bezpečností svých komunikačních linek, protože jimi putovalo bez šifrování překvapivé množství citlivých informací. Zpravodajská hodnota získaných informací byla mimořádná. USA získaly detailní přehled o sovětské námořní doktríně, řetězci velení i každodenním provozu flotily. Podle pozdějších vyjádření bývalých představitelů NSA šlo o jeden z nejcennějších zpravodajských zdrojů celé studené války.
Američané pokračovali ve svých operacích nepozorovaně až do roku 1981, kdy jednoho dne sledovací satelity ukázaly řadu sovětských válečných lodí, včetně záchranné lodi kotvící nad podmořským kabelem. Na místo byla rychle vyslána další ponorka USS Parche (SSN-683), schopná průzkumných operací, aby modul vyzvedla. Potápěči ponorky Parche, kteří zařízení nenašli, si uvědomili, že Sověti operaci odhalili. Plavidlo se bezpečně vrátilo do Spojených států a začalo vyšetřování, jak Sověti na napíchlý kabel přišli.
Zrada z vlastních řad
Po dlouhém vyšetřování agenti americké kontrarozvědky zjistili, že operaci Ivy Bells Sovětům prozradil zaměstnanec NSA Ronald Pelton. Tajemství operace prodal za pouhých 35 000 dolarů, čímž ukončil téměř deset let špionáže. Pelton byl později usvědčen a odsouzen k doživotnímu vězení. Americká štěnice, kterou Sověti objevili, je nyní vystaven v muzeu KGB v Moskvě.
Pelton byl federální vězeň číslo 22914-037, uvězněný ve Federálním nápravném ústavu Allenwood , zařízení se střední ostrahou v Pensylvánii . Pelton byl podmínečně propuštěn z vězení 24. listopadu 2015.
Agent který zradil, zemřel ve Fredericku v Marylandu 6. září 2022 ve věku 80 let.
Zdroj: Military.com, The Guardian
Autor/Licence fotografie: Ponorka USS Halibut, Volné dílo